Dospělák a puberťačka

7. února 2015 v 13:09 | Naivistka |  Přítomnost
A jsem tu zase.
Zdravím všechny při sobotním dni, kdy mám opět hlavu plných myšlenek, které musí jít na prázdný list, prosím.
Některé otázky a věci jsou jednoduše k nepochopení a já potřebuji alespoň trochu s těmi otázkami výpomoci.
Vážím si každé odpovědi na mé články, které zanecháváte vždy dole v komentářích.
Naplňuje mě pocit, když někdo čte má slova, i přesto, že nevíte, kdo ty slova v duchu vyslovuje a zároveň píše.
Takže děkuji všem a teď už k tématu.
Vybrala jsem k článku téma týdne předsudky, protože v závěru pochopíte, proč i nadpis zní tak, jak zní.
Omlouvám se přede všem, že to nepůjde znát hned od začátku.





31.1.2015
Tajemný.
Rozhodla jsem se, že od dnešního článku už to nebude pan Tajemný, ale P.
Začátek jeho křestního jména.
V předešlém článku jsem si vnitřně zakázala na něj myslet a nic si nepřipustit.
V sobotu jsme se od prosincového večera poprvé opět viděli a já se těšila, bez jakéhokoliv očekávání, samozřejmě.
Po příchodu do hospody, kde jsem věděla, že tam společně se svým nejlepším kamarádem budou, stačily dvě minuty k jeho prvního všimnutí mé maličkosti.
S úsměvem hlasitě pozdravil a začali jsme si tak různé povídat, když jakoby automaticky prohodil: ,,Příští sobotu tam budeš taky?"
Usmála jsem se a prohodila rameny, aby pochopil, že to je ještě ve hvězdách, v duchu jsem si sama pro sebe odpověděla, ano budu.
Po pár minutách jsme se museli přesunout dolů do vestibulu, kde probíhalo jejich vystoupení a já se snažila během celé doby na něj koukat, co nejmíň.
Ale nešlo to, kdyby nestál zrovna přesně v mém přímém pohledu.
Po vystoupení nebyla příležitost spolu mluvit, vyklízení pódia a věcí do aut není za pět minut hotové, ale překvapivé setkání přišlo potom před WC dívek a chlapců.
Čekala jsem opřená o topení na kamarádku, když P. vyběhnul z backstage přímo k umyvadlu, ale jakmile si mě všimnul, jak před záchodkami postávám, usmál se a s dlouhým ,,Čáááu" se začal hned chlubit: ,,Jsme měli křídýlka héč"
Musela jsem se začít smát, jak málo radostí mu stačí, ale cítila jsem příjemné zachvění.
Vrátily jsme se s kamarádkou zpátky dolů a P. byl opět v nedohlednu.
Doufala jsem tajně, že ještě neodjeli, že by se přece určitě rozloučil, jako pokaždé.
Po půl hodince jsme s kamarádkou rozhodli, že si půjdeme sednout zpátky nahoru k nějakému volnému stolu.
Kamarádka šla směrem k výčepu objednat si pivo a já čekala kousek od ní.
Všimla jsem si, že P. vstanul od stolu, kde seděli všichni pohromadě a mířil to přímo ke mně.
,,Vy už jedete?"
,,Néé, jen si jdeme tady sednout."
Usmál se, objednal si energy a my si mezitím šly sednout k volnému stolu, který se vyskytoval dva stoly od toho jejich.
Povídali jsme si o škole, o blížící se maturitě, po chvilce dorazili i ostatní holky, blížila se půlnoc a já začínala tušit, že za chvíli určitě pojedou.
Pár minut po mém přemýšlení a uvažování se P. s nejlepším kamarádem a naším vždy vtipným bavičem začali oblékat a přišli k našemu stolu se rozloučit.
Udělala jsem smutný obličej, jako symbol, proč tak brzy.
P. pochopil, na co zřejmě myslím a hned vysvětlil, přece vím nejlíp, jak dlouho jim ještě potrvá, než dojedou autem domů.
Mohla jsem jen s úsměvem prohodit: ,,Já vám tak závidím, hned bych tam jela taky."
Od 19. prosince, kdy jsme tam společně oslavovali roční nelehkou práci, kterou za sebou kluci měli, jsme se tam spolu neviděli.
Kluci odešli ven a já si pro sebe vzdychla.
Šoda, že jsme neměli příležitost více si popovídat, holt to tentokrát nevyšlo.
Po dvou minutách najednou vidím, jak P. jde znovu směrem na WC, při zpáteční cestě pozoruji, jestli se k mým směrem taky otočí a přece jen!
Na dálku se oba na sebe usmáli a naposled zamávali.

4.2.2015
Ve středu jsem měla zatím nejhorší den v novém roce.
Odpoledne jsem se bohužel dozvěděla pro mě zoufalou věc, kterou jsem v nejmenším nečekala, a která mě srazila na kolena.
Po víc, jak dvou letech se uskutečnilo něco, čemu jsem se snažila celou dobu pevně bránit zuby nehty, ale přišlo to z čistého nebe.
Ztratila jsem své místo, místo, kde jsem strávila půlku mého života.
Jezdívala tam od miminka, každý rok na celé léto, celé dětství, celé dospívání, celých dvacet let.
Zamilovala jsem se do toho místa, znamenalo pro mě druhý domov, ten kouzelnější, milovanější na vesnici.
Zbytek dne a večera jsem nemohla udržet slzy, které musely jít ven.
Rána do nejbolestivějšího místa, pocit, že půlka něčeho, se v srdci ztratila.
Nedokázala jsem a stále nedokážu o tom s někým mluvit, věděla jsem, že je to můj vnitřní boj a v tu chvíli takové řečičky, jako to bude dobrý, neboj, zvykneš si, jsem slyšet nedokázala.
Na své sociální síti jsem pouze naznačila pár věty, jak nemůže člověk přece jen tak během sekundy ztratit, jednu z nejcennějších věci, co v srdci má.
Všechny ty zážitky, vzpomínky, kamarády, první opití, první potáhnutí cigarety, první milostné zkušenosti.
Nemůžu přijít o místo, kde jsem celých dvacet let byla každé léto nejšťastnější.
Dvě kamarádky z toho místa okamžitě pochopily, co se stalo a v pár komentářích jsme to v hádánkách probíhaly, jak tohle nemůže být pravda.
Zapomněla jsem potom tenhle příspěvek smazat, aby se ostatní nezačali pořád dokola vyptávat, co se stalo a co se děje.
Dnes jsem ve škole zapla internet v mobilu a upřímný šok byl, když jsem zahlídla, že P. mi to okomentoval.
Začala jsem být nervózní, co se v ukrytém komentáři skrývá.
Bylo tam napsané: ,,Nechcete to raději řešit v chatu? Je to více inteligentnější."
Ani jsem se z lavice nepohla.
Pořád dokola jsem si četla to slovo, které nemám ani trochu ráda - inteligentnější.
Tím chtěl říct, že jsem blbá?
Nechápala jsem to.
Rozhodla jsem se mu nechat zprávu, ani jsem nevěděla, jestli tam zrovna je, ale věděla jsem, že napsat mu musím
,,Ahoj,promin jestli ruším,mas pravdu, uz jsem to smazala a už se nic neresi."

,,To je dobře pro tebe, jsou to přece tvý soukromý věci."
Dobře pro mě?
Nemyslel to špatně, ale sakra proč to četl i ty komentáře pod tím a proč mu jde o moje dobro?!
Už jsem se nedokázala na nic dalšího soustředit, celé hodiny, které následovaly šly mimo mě.
V hlavě mi pobíhalo několik otázek, pocitů a strach.
Dneska se máme znovu vidět, on to teda asi jen tuší, podruhé se už nezeptal.
Po cestě domů se mi začal vybavovat začátek našeho seznámení před rokem.
Skoro jsme se spolu nebavili, první s kým jsem si hned padla do oka byl právě jeho nejlepší kamarád, s ním je vždycky sranda, s P. jsme měli takový odtažitý přístup, působil na mě od prvního pohledu takový přísný, důležitý, nesmějící, bručoun.
Nezapomenu, jak jsem to po pár dnech řekla jeho nejlepšímu kamarádovi a on ještě ten večer mu to musel vyslepičit a já byla za tu vtipnou, že se ho nemusím bát.
Nebála jsem se, ale ani se neusmál, je vysoký, vážný, dospělácký,chytrý.
Až po pár setkání jsme začali spolu spolu víc komunikovat, ale především o naší spolupráci, jak bych jim mohla víc pomoct a podpořit je.
Celkově mě začalo překvapovat, když jsme si až časem začali spolu povídat i o jiných věcech, než byla naše společná práce.
Začala jsem ho o trochu víc poznávat, zapomněla jsem na první dojmy, které jsem z něj měla, teď už to byl dobrý kamarád, který sám od sebe přišel na mé narozeniny, aby mi hezky popřál a zůstal na chvíli s námi.
Od toho dne, takzvaně od léta se začal čím dál víc usmívat, už jsem zapomněla na nějakého bručouna, byl to hodný a milý P.
Mé pocity se vrátily dneska.
Čím dál víc jsem nad ním přemýšlela, uvědomila jsem si, jaký mám strach.
Z něj.
Opět převládla jeho dospělost,rozumná slova,přísnost, vážnost a já si rázem připadala opět, jako malá školačka, puberťačka, která něco provedla a teď dostane vynadáno od svého vysokého učitele, který má vždy pravdu.
Bojím se toho, že nebudu mít odvahu podívat se mu do očí, podívat se na rozdíly, které mezi námi jsou na první pohled.
Připadat si tak méně cenná po jeho boku, jsme protiklady, nikdy vedle sebe nepůjdeme dohromady, ale mám ho ráda, jako dobrého kamaráda.
Mám strach z jeho předsudků proti mně.
Jak jsem hloupá, malá, obyčejná, naivní puberťačka oproti němu a to nás přitom dělí věkově jen jeden rok.
Krásk a zvíře, ale v našem podání Dospělák a puberťačka.
Já v tom, ale zas létám!
Xoxo, věčně zamilovaná naivistka.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 chantalumbrella chantalumbrella | 7. února 2015 v 17:00 | Reagovat

Zajímavý článek a nemyslím si, že pointa článku vyvstala až na konci, právě naopak ;) Je umění neprozradit pointu článku, povídky a čehokoliv hned na začátku, donutí to aspoň toho člověka číst dál.

2 vecne-zamilovana-naivistka vecne-zamilovana-naivistka | 8. února 2015 v 20:31 | Reagovat

[1]: Vážně je pointa vidět už na začátku? Já se snažila teda postupovat postupně, jak to šlo od posledního článku a ty vnitřní pocity a důvody napsat opravdu až na konec :)

3 Infinity Infinity | Web | 6. srpna 2015 v 20:09 | Reagovat

Páááni, ty dokážeš své pocity tak úžasně popsat. Mívala jsem ještě donedávna jednoho kamaráda a on ve mně vzbuzoval úplně stejné pocity, jako v tobě P. Jako bych já byla ta hloupá puberťačka (i když je mi 22 let) a on měl nade mnou tu moc, že ve mně dokázal vzbudit ten pocit, že moje názory jsou něco míň než ty jeho. Pohádali jsme se a nebavíme se, na jednu stranu mě to mrzí, ale na druhou je to dobře, aspoň se už takhle nemusím cítit a v životě chci mít jiný kamarády než takový. Možná je lepší z života takový lidi odsunout pryč a najít si jiný, s kterými se budeš cítit dobře a ne jako něco míň. Cítit se rovnocenně, to je hrozně důležitý.
A kde je tvůj nový článek? Já na tvůj blog nezapomněla a čekám na novinky z tvého života! Snad se tu brzy něco nového objeví.

4 vecne-zamilovana-naivistika vecne-zamilovana-naivistika | 6. srpna 2015 v 21:46 | Reagovat

[3]: Jee děkuji moc, no s P. se nic závratního nezměnilo, vlastně jsme se teď delší dobu už neviděli, líbil se mi víc než jen jako kamarád, ale naštěstí to samo odešlo :) Já vím moc mě mrzí, že jak svůj první, tak i tenhle druhý blog dlouho zanedbávám, ale měla jsem toho vážně hodně, maturita,přijímačky na výšku, teď brigáda, na noťas se dostanu až večer, ale to už jsem unavená a na psaní není čas ani nálada, ale určitě se pokusím co nejdřív sednout a napsat nějaké ty novinky o pokusech, jak jsem si chtěla zpříjemnit začátek léta, ale opět se vtipně nepovedlo :)

5 Infinity Infinity | Web | 6. srpna 2015 v 22:23 | Reagovat

[4]: Ty máš ještě jeden blog? Tak ten určitě chci znát taky, jestli odkaz nechceš psát sem, tak mi ho prosím napiš na w-mail verunka525@gmail.com a já si moc ráda počtu. :-)
Chápu to, že toho máš hodně. Pamatuji si na tohle životní období taky a vím, že jsem taky nic nestíhala. :)
Na nový článek se moc těším!

6 vecne-zamilovana-naivistka vecne-zamilovana-naivistka | 29. září 2015 v 1:18 | Reagovat

[5]: No jelikož jsem si tenhle blog založila za účelem psát o věcech, které na svém veřejnějším blogu psát nemůžu, nechci tyto dva blogy nějak spojovat, nezlob se, prosím :) Jsem šťastná a vděčná, že vůbec si tyhle články našly nějaké své čtenáře :) Mimochodem těším se na nové (snad) reakce na nový právě vydaný článek :)

7 A. A. | E-mail | Web | 10. prosince 2015 v 23:48 | Reagovat

Nemohla jsem na tebe nikde najít kontakt, tak mě napadlo pokusit se tě zkontaktovat tady. Občas si trochu poznamenávám zážitky z mého života a zajímalo by mě, co si mo mém stylu myslíš: http://neutralno.blogspot.com/, dáš-li mi vědět, budu ti vděčná. Díky A.

8 RaymonzOvado RaymonzOvado | E-mail | 2. února 2018 v 5:11 | Reagovat

viagra vs vigra
http://onlinebestpharm.com - herb viagra green box for sale
  3 day viagra
<a href="http://onlinebestpharm.com">viagra pills for sale
</a> - viagra testamonials
viagra vendors uk

9 Thozasdic Thozasdic | E-mail | 29. března 2018 v 21:41 | Reagovat

viagra soft doseage
http://rxviagracan.com - viagra for sale
  viagra dosage forum newbie
<a href="http://rxviagracan.com">viagra for sale for men
</a> - online viagra generico
viagra release news

10 RomeztPouby RomeztPouby | E-mail | 10. dubna 2018 v 22:48 | Reagovat

viagra for women blogs linear mode
http://xlviagragtr.com - viagra for sale
  buy affordable viagra,viagra online
<a href="http://xlviagragtr.com">viagra for sale
</a> - viagra from canada online inbox
levitra viagra

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Vzhled vytvořila www.raina.blog.cz | Všechna práva vyhrazena.