Víkend plných zmatků

23. června 2014 v 2:14 | Naivistka |  Přítomnost
20.6.2014
V pátek jsem se nemohla dočkat, jak odjedu z města.
Těšila jsem se na lidi 72km daleko, na nové zážitky, že příjdu na jiné myšlenky a ne se uzavírat v mém malém pokoji se sluchátky v uších a litovat se kvůli všem hádkám, které mě mrzí a které nemůžu vrátit zpět a taky Š. i na něj jsem se těšila a jedním sloven na všechny.
Ale co se z celého víkendu vykloube..mě straší v mém mozku pořád.





Ve čtvrtek večer jsem koukala na jednu fotku, kterou jsem obdivovala a říkala si, jaké by to bylo, být na té fotce místo jedné osoby.
Divné od začátku bylo, že na té fotce nebyl Š. jak by všichni i já očekávali.
Byl to F.
Potom přišla radost, že bude s námi taky.
Neuvažovala jsem nad ničím, jen se těšila..

V pátek ve vlaku jsem myslela na Š.
Byla jsem ráda, když jsem ho už z dálky zahlídla, jak se pohybuje bez trička na pódiu a chystá své potřebné věci ke hraní.
Venku byla docela zima, foukal studený vítr, sem tam poprchávalo, ale on za každého počasí, kdekoliv hrál jen v kraťasech a bez trička.
Na jeho věk, byl tak přitažlivý, až jsem se za to vždycky styděla.

Potom přijel na kole F.
Vše probíhalo v pořádku, poslouchali jsme hrát kluky, mé pohledy sem tam nenápadně byly na Š. a po vystoupení jsme se šli pouze ujistit zda dojdou za námi do hospody oslavit narozeniny od Hanky.
Když potom došli i s láhví šampáňa pro oslavenkyní a začlo se popíjet, Š. se choval divně.
Skoro ani nepozdravil, byl potichu, držel mobil v ruce, ale F. popíjel, seděli jsme vedle sebe, bavili se spolu a usmívali se.

S časem a s dostupným alkoholem jsme si začali s F. víc povídat a začal se mi sám od sebe svěřovat, jaký je a jak jsme oba stejní a proč není na světě více takových lidí, jako jsme my dva.
Mluvil o tom, jak už je šest měsíců sám, jak každoá holka se s ním rozešel, protože byl na každou až moc hodný a já chtěla začít protestovat, co bych dala za to mít hodného kluka, jako je on.
Taky jsem chtěla říct, jak dlouho jsem sama, jak hledám, ale nemůžu najít a on je na tom podobně, ale mlčet a poslouchat ho mi přišel jako lepší nápad.

,,Jsi tak hodná. Děkuju, že sis mě přidala do přátel.Mám tě rád. Jsem opiléj, ale v opilosti mluvím pravdu, toho si važ, co říkám je pravda."
Nevěřila jsem jeho slovům.
Ale běžely mi hlavou celý zbytek večera.
Nešlo nemyslet na Š., ale najednou tu byl někdo nový, jiný a já začala mít výčitky.
Pořád mám Š. ráda, ale být s F. je tak milé.
Po pátečním večeru to začalo být v sobotu ještě horší..

Měl se původně konat odjezd domů, ale už v pátek večer jsem byla vnitřně rozhodnutá, že tam chci a musím zůstat.
Seděli jsme opět na stejném místě, jako v pátek, hráli písničky z juboxu, většina od oblíbené kapely IneKafe a všichni jsme nahlas zpívali a při každém našem pohledu při zpívání jsme se na sebe usmáli.
Tentokrát byl střízlivý.
Problém byl, že jeho přísná mamka se k němu chový hrozně na to, kolik je mu let, není už dítě ano, je mladší, ale jen o dva roky oproti Š., který je o pět let..

F. se snažil přemluvit mamku, aby nemusel na noc chodit domů a mohl zůstat spát s námi u Irči, ale ani koupená čokoláda, kterou šel koupit, aby ji odměkčil nepomohla a on se vrátil zpátky zklamaný a smutný.
Cítila jsem, jak mu je a taky mi bylo líto, že bude muset brzo odejít.
Když jsem se na něj podívala, vrátil mi dlouze můj pohled a se smutnýma očima pokrčil rameny. Proč mi to přišlo, jako by tam něco bylo?
Nějaké pouto.
Nevysvětlitelné.

Než jsme se museli rozloučit zmínila jsem se o blížící se oslavě mých brzkých 20. narozenin a on se hned s úsměvem ptal, jestli je pozvaný, odpověděla jsem mu a slíbila oficiální pozvání na vytvořené události a potěšilo mě to.
Š. byl v mé hlavě, ale stále taky.
Při každém pohledu na F. se mi vybavil obličej taky od Š.
Před půl nocí jsme se přemístili už bohužel bez F. do vedlejšího klubu zatančit si a při zpáteční cestě k Irči domů jsme se chystali stavit se do rychlého non-stop občerstvení na jídlo a stáli tam kluci včetně Š.

Všichni se objali, pozdravili, on jediný nejevil opět žádný zájem.
Už jsem se musela zeptat, vtipným způsobem, že naprosto chápu, že mě jde přehlídnout, ale ahoj mu říct musím a on odpověděl s pozdravem, že si všimnul.
Před usnutím jsem opět přemýšlela..
Jenom proč se najednou chová tak odtažitě?
Dostala jsem v hlavě paniku, jestli není vše prozrazené, jestli už náhodou vše o mně a mých citech k němu neví, ale při pohledu na fotku od F. jsem myšlenky zahnala daleko..
Krutý sen mi je milionkrát víc vrátil zpátky..

Š. se od své dívky vše dozvěděl, že ho mám ráda a mé údajné řeči o tom, že on má ke mně stejné city jsem se před ním a jeho dívkou schovávala všude, kde jsem mohla, ale našli mě.
Řekl mi do očí ty nejhroznější slova, jaké mohl plné nenávistí a opovržení.
Stál při mě jediný člověk a já se při každém setkáním se Š. musela schovat hodně daleko, protože styd a slzy nešly zakrýt.

Ráno jsem se nemohla ani nadechnout, jak mě sen vystrašil a vyděsil.
Byly příčinou snu myšlenky na F. nebo zrcadlo, které se nachází hned naproti Irčiné posteli a údajně by se naproti zrcadla opravdu spát nemělo, ale já byla stokrát víc zmatenější než doposud.
Možná by bylo lepší, kdybych se odvrátila od Š. a začala myslet na F.
Na city zapomenout novými city?
Mezi nimi jsou takové rozdíly!
F. je starší o dva roky od Š., je to normální kluk, pěkný, hodný, ale já už neměla ponětí, jaké by to bylo, kdyby se mi líbil někdo jiný, normální, nikdo ze žádné kapely.
Bojím se toho?
Proč to přišlo zrovna tento víkend?
F. jsem viděla tento víkend po třetí v životě a přemýšlím nad ním..

Při příjezdu domů jsem splnila, co jsem F. slíbila a neměla jsem strach mu napsat, byla jsem moc zvědavá na jeho odpověď a takovou jsem vážně nečekala.
Měl radost, moc děkoval, ale tohle bylo nejhezčí, co jsem mohla vůbec od někoho přečíst..
,,Na tvoje narozeniny příjdu, budu klidně spát na lavičce někde."
Vím, jak to nemá doma lehké, ale tohle kvůli mně?
Kvůli mým narozeninám?
Co mám dělat?

Š. je od prosince, celých šest měsíců jediný na koho jsem myslela, na koho se pokaždé těšila, koho tak strašně ráda vždycky pevně objala a trávila s ním každý volný čas s vědomím, že se nesmí on ani kdokoliv jiný nikdy dozvědět jaké mám k němu city, už kvůli našemu věkovému rozdílu a mně samotné.
O F. bych taky nedokázala s nikým mluvit.
Dokážu to pouze tady.
Nemám odvahu někdy přiznat, že se mi někdo líbí nebo, že mi na dotyčném záleží.
Strach a stud mi to nedovolí.
U F. je to stejné, stydím se za své myšlenky na něj, na oslavu mých narozenin, která proběhne už za pouhých 10 dní, na to, že se na něj těším, stejně jako na Š. jen se obávám opět jeho chování, ale oba budou na stejném místě.
Semnou..

Je čas ponořit se do další noci snů..
Prosím jen, aby to nebylo drama, jako poslední noc.
A nic z čeho budu mít výčitky.
Děkuji.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Vzhled vytvořila www.raina.blog.cz | Všechna práva vyhrazena.