Představa č. 1

20. června 2014 v 0:25 | Naivistka |  Přítomnost
27.1.2014
Dnes ráno, nevím, zda to bylo nevyspáním, nebo nějakou jinou nevysvětlitelnou příčinou, ale sotva jsem nastoupila do tramvaje, byla jsem myšlenkami daleko, hodně daleko.. Kde bych rozhodně být neměla.





Bylo léto, slunce nádherně zářilo svými paprsky, nad námi krásně modrala obloha a já byla na úžasném místě, nebyla jsem tam sama. S rodiči a mladší sestrou, ale já tam byla šťastná, výlet s rodinou, často se stává nudným výletem, ale když já toužila tam jet jen kvůli němu. Ano, jde o Š.
V představách jsem se usmívala štěstím, měla jsem před sebou ten nejlepší týden z celých prázdnin, strávený mimo toho jednoho místa, také na několika jiných místech, ne sama.

Začalo to tak, že jsem přemluvila mamku, abychom jeli na týden do jejich penzionu do N. P. kde kluci bydlí.
Po příjezdu se mě zmocnila panika, co řeknu až mě kluci uvidí, dělat překvapenou, to je, ale náhoda, zrovna Váš penzion jsme si vybrali na dovolenou, haha..

Přitom jsem se tak těšila na týden strávený blízko ho.
Druhý den se konal festival, na kterém kluci vystupovali, Š. zaklepal na naše dveře, nádherně se usmál a řekl: ,,Za chvíli vyrážíme, pojedeš společně s námi že jo?"
Zůstala jsem koukat a začala koktat: ,,To přece nemůžu, najdu si autobus a pojedu autobusem, nechci Vám být na obtíž, co by tomu řekla vaše mamka." ,,Mamka? Ta to sama navrhla, na co by si jela autobusem, když teď celý týden bydlíš tady u Nás"
Usmála jsem se a sotva se zavřely dveře, začala jsem skákat radostí, dokud mě nevyrušila mamka a já se opět zklidnila a začala se chystat na cestu..
V autě jsme seděli vedle sebe a nenápadně, aby to vepředu ani vedle Nás nikdo neviděl, drželi letmo za ruce.
Půl roku od našeho prvního tajného polibku, tohle celé tajné trvalo..
Scházeli jsme se potají jenom na koncertech, nebo když jsme byli sami někde venku.
V cíli cesty jsem chtěla odejít najít holky, věděla jsem, že tam budou, ale nechtěla jsem, aby se rozkřiklo, že mě kluci vzali sebou, nikdo kromě Vládi a Marťi nevěděl, že jsem tam, kde jsem byla.
V jejich Penzionu..

Jenže.
Nenechal mě odejít. Chytil mě za ruku. Jeho pohled byl k nezaplacení.
Schovali jsme se za závěs za podium a on mě letmo políbil a podal kartičku.. ,,Co to je?", zeptala jsem se.
,,V.I.P. vstup, abys mohla po vystoupení za mnou a my mohli být spolu než pojedeme zpátky domů."
,,Ale, i potom můžeme být spolu, můžeme se jít každá někam projít, třeba k přehradě a nikdo nás neuvidí."

V předvečer jsme se vydali krásnou rovnou cestou okolo přehrady, ruce měli zapleteny do sebe a já vážně nemohla uvěřit, že tohle mezi námi trvá už půl roku. Ale stojí mi to za to.
Mám ho ráda, tak proč bych si měla dělat výčitky.
Ano, kdyby se to holky dozvěděly, nedokážu si to představit, celou dobu jim takhle lhát, kromě Vládi a Marti, jen jim opravdu důvěřuji a vím, že mi to s ním přejí z celého srdce a nikdy by mě nezradily.
Takhle jsem si užívala každou chvíli s ním, i když tajně.

Proč takové vesmírný spiknutí, proč mi Vesmír posílá TAKOVÉ myšlenky a představy?? Nebo je to snad mým zaviněním?
Strašně ráda, bych si na tyto otázky odpověděla..
Vím, že představy, které se mi v myšlenkách vytvářejí, se nemohou nikdy stát skutečností..
Ale, bylo to tak strašně nádherné, aspoň v těch představách a myšlenkách být s ním..
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Nellie Happiness Nellie Happiness | Web | 22. června 2014 v 0:30 | Reagovat

Snít je někdy nádherné.. a někdy sakra bolestivé..

2 Raina Raina | E-mail | Web | 23. června 2014 v 18:00 | Reagovat

Aww, to je tak hezky napsaný >w<!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Vzhled vytvořila www.raina.blog.cz | Všechna práva vyhrazena.